---

před cestou do čech jsem jel s Honzou a Vláďou do Číny, tak jsou zde konečně s velkým zpožděním fotky. Galerie, náhledy.

      Loď z Incheonu do Qingdaa se mi chytit podařilo, i když dopoledne na poště jsem si fakt nebyl jistej. Krabice byla samozřejmě moc těžká a musel jsem jí komplet přebalit. Ale podařilo se a do číny jsme všichni tři v pohodě odjeli. V Qingdau jsme se moc nezdržovali, prošli město na nádraží a zjistili, že nákup lístků opravdu není jednoduchý úkol, prostě nebyly, ještě jsme netušili, že existuje cosi jako HARDSEAT - NO SEAT, tak jsme šli na autobus do Pekingu, byl celkem drahej, ale jel ještě tentýž večer. Qingdao je bývalá německá kolonie, takže tam vaří nejlepší čínský pivo a vypadá to tam +- normálně. V Pekingu jsme hledali ubytování dle LP, ale hostel byl přestavěný na hotel, po chvilce smlouvání jsme byli ubytováni za stejnou cenu,co měla být v hostelu. Ve sklepě bez oken, ale pohoda, čistý peřiny, sprcha. Zakázaný město, projížďka na kole a velká zeď v Simatai, pěkný 3 dny v Pekingu. Dál vlakem na soutěsku, Huashan a do Xi-anu, terakotový vojáčci, přes noc do Chengdu, na pandy a busem na hory do Songpanu, chtěli jsme do Aby, ale autobus byl vyprodanej na několik dní dopředu, i takhle dobrý průjezd skrz epicentrum zemětřesení, živí tibeťani, první Yaci. Ze Songpanu je možnost horse trekking, na den 160 Yuanů (to je jako moc), tak jsme šli na normální výlet. Busem na sedlo 4000 mnm. a po pláních s jakama a koněma přes kopečky a údolí zpět do Songpanu. Odtud přes tři soutěsky (nemá cenu na ně jezdit, hráz jako na lipně) do Shanghaie, pěkná, ale moc, moc, moc výškovejch budov a všude děsně draho. Zde jsem se s klukama rozloučil, oni pokračovali přes Vietnam do Indie, já lodí zpět do Korei a letadlem do čech.

      Včera mi přišly krabice z Koree, jednu si nechali celníci, poslali dopis, že jako tam musim a prokázat že je moje a clo a já nevim co všechno, ale nakonec jim stačilo ukázat korejský vízum. Druhá krabice přišla na poštu k nám, ale paním jaksi nedošlo, že v létě opravdu adresát nesedí doma, tak milou krabici poslaly zpět do koree :) ...na můj dotaz, co jako mám dělat odpověděly, že neví, ale že milá krabice cestuje přes Cheb, takže jí tam možná chytim... Na celní poště v Radlicích (kam jsem šel pro ten první balík) jsem se jen tak ze zoufalství zeptal co by mi poradily, paní se zamyslela, chvilku hledala v počítači a řekla že mám přijít za hodinu, že balík je u nich v nějakym meziskladu a že do Koree by ho jen tak neodeslali. Super. Juchůů. Prostě to došlo!

---

Výlet do Soraksanu, galerie s popiskama, náhledy.

      Teď o víkendu jsme byli s Keijdzirem na výletě v Sokču a v Soraksanu. Pěkný kopečky a pěkný vedro. V sobotu pršelo, tak jsme tak zevlili po městě a jedli syrový ryby (kupodivu je to fakt dobrý) a večer se přemístili pod hory do Motelu. Asi 150,- Kč za noc. Ale spalo se tam dobře. V neděli jsme si vyběhli kondočních 1500 m převýšení na 1709 m vysokej kopec :) Paráda, až na moře bylo vidět, večer návštěva místních mikrolázní a nic moc minerálka, tak jsme se přesunuli do Sokča, kde jsme našli saunu a za 75,- Kč jsme se umyli, vysaunili, vyspali. Pohoda. V pondělí ráno jsme si museli počkat do 11 na autobus (jezdí každou hodinu, ale je furt plnej). Po návratu z hor jenom napsat 10 stránek seminárky (z toho bylo teda 8 zdrojovýho kódu :), odevzdat, vyzvednout 2 potvrzení a jedno přislíbení potvrzení na úterní ráno a ryhle na Gangnam na večeři, Grilovaný vepřový, PARÁDA! Šla s náma (spolubydlící a pár lidí ze školy) nějaká korejka, která jede příští semestr na ČVUT a je kamarádka s majitelem Castlu Praha, tak jsme dostali najíst zadarmo :) ..a dvakrát hana metr mekčů džusejó --metr piv prosím-- Dneska už jsem jen doběhnul pro poslední certifikát, kterej dostanu, zbytek jen jako známku. S krabicí na poštu a odpoledne s batohem na loď.

---

Víkend v Soulu, projížďka na kole, galerie s popiskama, náhledy.

      Fotky se zpožděním, ale přece. Jelikož byl konec semestru, nešlo jinak, než předstírat činnost do školy, úkoly, úkoly a třeba se i chvilku učit. V sobotu jsem se teda šel projet na kole, abych se trochu vyvětral, po cestě jsem potkal Keijdzira, japonec, a že by šel taky, půjčili jsme si teda TANDEM, fakt párada, dá se na tom kupodivu jet a je to i dost rychlý. Dojeli jsme do centra, Cheongyechon-taková umělá řeka-, muzeum, kousek Seoul forestu, nebylo moc času, museli jsme bicykl brzo vrátit. V neděli jsem si ráno taky půjčil bicykl, jel na Itaewon (německý kostel) a na oběd k Meilimu...o tom jsem už psal.

---

Jídlo, Soul a "John a pivo". Galerie, Náhledy.

      Jak je z fotografií patrno, už mě z tý jejich rejže trochu šibe. Abych se nezbláznil docela chodim si občas koupit něco jedlýho, například v neděli grilovaný KUŘE! Ano, opravdu kuře, sice je, jak jsem během jídla zjistil, plněný rejží a datlema, ale to dalo se to beze ztrát odseparovat. Jediný problém je, kuře sehnat, pán má gril na autě a pokaždý zastaví někde jinde, je to trochu loterie a trochu turistika. (potkávám ho dost často, ale vždycky v nevhodnou chvíli a když chci tak není, povedlo se mi ho najít napotřetí) O pondělním setkání zde již pár řádků je, tak jen doplním, že jsem dostal od pana velvyslance tip na ROHLÍKY(!) a opravdu, v SOULU SE DAJÍ KOUPIT ROHLÍKY, i anglickou měli :-) skoro jako doma. Pro ty, koho by to mohlo zajímat, Chef Meili .. u Meiliho na Itaewonu, doprava z výstupu 1 :), pan Meili je rakušan a ví co je dobrý dole je obchůdek a v patře má dokonce i hospodu S KNEDLÍKAMA, ZELIM A KACHNOU -uzenou, neznám, zkusim, poreferuju- prostě ono by se tu nakonec asi přežít dalo. Jinak tu tak dělám zkoušky, dodělávám projekty a chodim na čínskou ambasádu, zatim jsem se netrefil do otvíracích hodin, pokud se mi to ani v pondělí nepovede, půjdu do cestovky, která vízum vyřídí za příplatek 20.000 W. Příští týden už bych měl mít jen 2 zkoušky, juchůů. (tento týden byly 2 písemný, 1 finální prezentace a jedna "ústní"--jsme si s panem profesorem popovídali a v pondělí mám donýst hotovej projekt)

---

      O víkendu jsem dělal prezentaci a úkoly, ach jo, to jsou ty konce semstru. V pondělí večer nás (české studenty v Korei) pozval pan velvyslanec na pivo. Sešlo se nás o hodně víc, než se předpokládalo, přes 20 lidí. Atmosféra výborná pivo taky. Jen už cestou zpět nějak nejelo metro. Naštěstí jsem se dostal do "sdílenýho" taxíku, s dalšíma 2 korejci. Kousek od univerzity jsem si nechal zastavit oba dva pokračují dále. Taxametr ukazuje 9.800. Následuje rozhovor při výstupu.
řidič: 8.000..
tak to asi ne-e, ne řikámsi: tady jsou 4.000 ..a to mi přijde včetně dýška v pořádku
Nerozumíš??? 8.000!!
Ne, nerozumim, ukazuju na taxametr a dělím 3-mi.
EEEEEEEE, OK.
Super :), KAMZAHAMÍDA! ..neměl pouštět taxametr.

---

Výlet do jeskyně Gusu a dále do Sobaeksan National park. Galerie, Náhledy.

      Po týdnu jsem se konečně dokopal k napsání dalšího příspěvku. Nějak se můj pobyt zde v Korei nebezpečně krátí a kupodivu i ten semestr nějak končí a co je nejdivnější, všichni vyučující "něco" chtějí.. abych psal zkoušky, dodělal domácí úkoly, odprezentoval projekt a tak. No abych to nenatahoval v sobotu jsem se byl vyvětrat na výletě, vstával jsem relativně brzo, spolubydlící právě přicházeli z hospody :) (pozn. 8:00). Na nádraží jsem se dohrabal po devátý a zjistil, že vlaky směrem na Wonju jezdí káždý dvě hodiny a že v půl desátý nejede, ach jo. Zkusil jsem tedy jet na autobus, sice to není nijak daleko, ale metru se moc nechtělo jet, takže jsem tam dojel víceméně v čas, kdy odjížděl vlak, autobus mým směrem jel asi za 10 minut, takže pohoda. Jen paní tvrdila, že pojedeme 4 hodiny, což mě dost naštvalo (vlakem by to trvalo 3) mno co naplat. Nakonec jsme dojeli ve výborný čas, asi po 2 a půl hodinách. Pan řidič se s tim moc nemazlil, věděl k čemu slouží klakson a dálkový svěla (normálně to korejci moc nepoužívaj). Výborně, gratuluji, děkuji. Jen jsem byl ještě asi 30 km od jeskyně, respektive hor, návazný autobus jel za pár minut a kolem půl druhé jsem již stál v Tanyangu na ulici, něco jako autobusový nádraží buď nemají, nebo jsme tam prostě nejeli, vyhodil nás na křižovatce, že jsme na místě. Měl pravdu :) Jen na tu jeskyni to nikde moc nevypadalo. U řeky, na nábřeží jsem našel stanoviště minibusů, jeden plný chystající se k odjezdu, řidič dokonce pochopil kam chci, ale že tam nejede, že mám jít pěšky.. ..mno na ceduli u silnice byla šipka na "Cave Area", přes most a doprava. Šlapu, šlapu a nikde nic, za zatáčkou začnu stopovat, říkám si, a ejhle ono tam parkoviště a vítací cedule u jeskyně, chlapík nekecal, dojít se to nechá, zas tak daleko to fakt není. Okukuju tržiště, jestli by se nedalo něco sníst, ale kromě chobotnic nic nenacházim, tak radši zaplatím vstupný a jdu do jeskyně. Paráda. Chládek (uvnitř 15°, venku okolo 30°). Luxusní krápníky, cestička klikatí se mezi nima, občas musim na všechny čtyři (jo holt korejci jsou malý, tak maj i nízký prohlídkový trasy) zkoušim něco fotit, ale moc to nejde. Na krápníky STŘÍKAJ vodu (jako fakt!) a u každýho většího číhá fotograf s tiskárnou.. ..A4 tušim za 10.000, 10x15 asi za 5.000.. mno, nevim. Jeskyně úplně skvělá, vůbec se mi nechce ven. Na podruhý na parkovišti najdu stánek s klobásou, super, zakusuju jí neidentifikovatelnou smaženou hmotou (možná bramborovo rýžovou), celkem to ujde. Jsou asi tři odpoledne, ale na kopec se mi ještě prostě chce. Stopuju jako obvykle staví první auto, řidič dokonce umí anglicky, super. Prej je doktor v místnim údolí, přistěhoval se před 3mi týdny, v jeskyni byl předevčírem a na konci silnice zatim ne, tak mě tam hodí, aby se podíval :) Paráda. Před závorou se rozloučíme a vyrážím nahoru. Je asi půl čtvrtý. Proti mě se valí mraky lidí, pořád. Nedá se jim dost dobře uhýbat protože jich je fakt moc a všude. Za pár metrů stojí u cesty bouda a z ní ke mě vyběhnou dva ochranáři s velikejma kloboukama a cení se na mě, fakt nechápu co chtějí, ptám se jich jeslti jako vstupný, ale nerozumí. Nakonec se ukáže že nechtěj nic. Ale u boudy maj kohoutek s vodou, tak si nějakou naberu a dostanu okurku, jablko a prospekt o parku (okurku a jablko od nějakýho turisty, kterýho by asi doma zprdli že to nesnědl:) Nakonec mi ještě "ranger" říká, že na horu je to "four times". Tolik snad ne. Pravda ze začátku se trochu snažim aby cesta ubíhala, ale v půlce je hospoda se studenym pivem, tak to neodolám a dávám si pauzu. Celou dobu se dolů valí mraky lidí, nechápu kam se nahoře mohli vejít. Na vrcholu už jsem skoro sám, paráda, výhledy, kytičky. U kóty mě fotí nějaký opožděný turista a po konzumaci jablka (okurku jsem snědl k pivu) pokračuju v cestě. Zdá se, že by se mělo dát sejít na vlak na druhou stranu kopce. Po chvilce klesání potkávám rodinku s báglama supící k vrcholu (kousek na hřebeni je bouda, kde se dá spát), začíná pršet, snad moc nezmoknou. Dole před parkovištěm mě (celkem zmoklýho) obdivujou nějaký korejský turisti, že jako very good a tak, moc je nechápu. Dole na parkovišti stojí autobus, bohužel zájezd a čeká se na všechny (který jsem cestou dolu předešel) to bych se načekal.. Jdu po silnici a netrpělivě vyhlížím auta, DVĚ projela, třetí zastavil. PUGGI? jako odpověď cosi korejsky, ale otevřel dveře, tak asi jo, no. Moc jsme si sice nepopovídali, ale pán pochopil, že na vlak, tak mě na něj odvezl, super. Jo a bylo to tady v Korei první auto co jsem viděl s MANUÁLNÍ převodovkou (jen jí jaksi pan řidič moc nepoužíval, od 20 km/h jel na "4" :) Na nádraží jsem v 19:20, nádhera, před osmou jede přímý vlak do Soulu, kde budeme v 11. Mooc povedený výlet. I nohy mě z něho v neděli bolely. Ufff, sorry za rozvláčný text.

---

---

Odpolední výlet do centra Soulu na kole, odpadly mi 4 hodiny. Galerie s popiskama, náhledy.

---

Exkurze do ocelárny Posco a historického města Gyeongju, galerie s popiskama, náhledy.

      Pro studenty UNN programu (studium v anglickém jazyce na SNUT ve spolupráci s Northumbria University) byl na pátek a sobotu připraven výlet do Pohang Steel Company, 4. největší producent oceli na světě navíc používající nejmodernější vysokou pec. Na prohlídku jsem se dost těšil a 6 hodin v autobuse celkem slušně uteklo, přivítali nás budovatelským filmem, za který by se nemuseli stydět v SSSR, tím to začalo, prohlídka spočívala v průjezdu továrnou autobusem, jediné místo, kám nám dovolili vejít byla válcovna za tepla, ale fakt jen vejít a honem honem ven, žádný koukání. Fakt mizérie. Pokračovali jsme do Gyeongju national museum, místo, kam každý korejský student musí minmálně 4x za školní léta (na každé škole alespoň jednou), ale zase tolik k vidění tam není, archeologické muzeum s bronzovýma botama, holografickým videem (nějaké drama na poli) a mega zlatou korunou (asi kopií, tu samou ukazovali i v dalším objektu), výstava buddhů s usekanýma hlavama a největší zvon v Korei. Po kultuře již jen do hotelu (tradiční korejské pokoje bez postelí, spí se na dece na zemi), kim-chi k večeři, poslechnout si 2 hodiny povídání vyučujících, jak je všechno skvělý a přemejšlet jak se vyhnout SOJU (údajně zcela syntetický alkohol, nevim, je to fakt hnusný). Naštěstí dole v hotelu v obchodě měli korejský víno, který jsem nikde předtím neviděl, tak jsem si ho koupil, mno, moc jsem tomu nepomohl :). V sobotu ráno prší, tak je změna plánu, nejdeme do nejstarší buddhistický památky, protože bychom třeba mohli pod deštníky zmoknout a jdeme jenom na jeden klášter a na hrobky korejských panovníků, jedna z nich je betonová a je v ní výstava, jak to jako v těch ostatních vypadá (a ukazují tam tutéž zlatou korunu co v muzeu den předem). Následuje jen oběd v kleče / leže / sedě / předlonu / záklonu, prostě tureckej sed fakt nedávám. A autobusem 6 hodin zpátky do soulu. Prší. Neděle ráno, prší, nic se mi nechce dělat tak spím, v poledne pořád prší, nechce se mi ven, brouzdám po netu, odpoledne déšť ustal, tak jdu do centra, do katedrály a večer je krásnej vzduch, po dešti je krásně vidět, napřed jdu do "Namsan traditional village", kde jsem byl hned po příjezdu, historické domky z celého soulu jsou sestěhovány na jedno místo, v jednom z nich se koná tradiční divadlo, tak tam vlezu, nikdo nic nechce. Je to zajímavý, ale nechtěl bych být tradičním divákem, zvuky, co vydávaj na případný hudební nástroje jsou dost brutální. Ale maj parádní obleky. Super. Po skončení divadla jdu ještě do "63 building", která má teda jenom 59 pater (ty ostatní možná nepřístupný, nevim) ale i tak se vyjede dost vysoko, napřed mi vrátný tvrdí, že je zavřeno, ale povede se mi ho přesvědčit, že mě pustí "alespoň" do hospody (ta je v tom 59. patře, 57. kde je vyhlídka je opravdu zavřený) jenže restaurace to je VELMI luxusní, obsluze se moc nelíbí že bych se jen tak rozhlížel, je vidět fakt dokonale, tak si objednávám malý pivo za 7.000 W, k čemuž ještě přičtou 1.450 jako "TAX" :) mno, tak mám vstup na rozhlednu za stovku a dostanu k tomu zadarmo pivo :) Vydržel jsem se tam koukat až asi do půl jedenáctý. Fakt skvělej výhled.

---

Večeře v Hiltonu a český večírek, velmi podařená akce! Náhledy.

      V pondělí a úterý škola, která se neskutečně vlekla, vidina talíře plnýho evropskýho jídla nedávala moc prostoru vyučujícím. Po poslední hodině rychle převlíct do obleku a fofrem metrem na Hongje, kde se potkávám s Janou, českou studentkou koreanistiky, a už jdeme podstoupit ten tak očekávaný kulinářský zážitek. Ano, šlo to :) Jehněčí na grilu, uzený losos, francouzské sýry a spousta dalších chodů se zakončením výbornými zákusky. Zkrátka jídlo se opravdu podařilo! (co mě překvapilo nejvíc byla případná cena-my to měli zadarmo-ale 54.000 W (asi 750 Kč) mi opravdu nepřijde moc (včetně piva, které si hosté sami po libosti točí). Na středeční večer jsme měli pro změnu domluvený sraz čechů, povětšinou studentů, v Castle Praha. Účast předem potvrdilo 10 lidí a sešlo se nás 14 čechů (což mi přijde jako parádní výsledek, celkem nás zde studuje 26) a Serim se "Zdeňkem" (z české katedry Hankuk University). Večírek se vysloveně podařil, spal jsem u kluků z Ostravy na koleji v centru (v Soulu nějak neexistuje noční doprava) a dneska šel přímo na cvičení. Jednoduše PARÁDA!

---

Sobota, ostrov Ganghwa , orginizovaný zájezd za město, náhledy.

      Je až neuvěřitelný, jak ten čas letí! Před pár týdny jsem se chystal na cestu do Korei a už je to skoro za mnou. Zítra ráno (pátek 15.5.) odjíždím na školní exkurzi do Posco, největší korejský ocelárny, do města Pohang (na západním pobřeží asi 100 km severně od Busanu). Návrat je naplánován po prohlídce kulturně historických zajímavostí v Gyeongju na sobotní večer. Jedou nás 4 autobusy, tak se bojím, že to bude dost utrpení, ale na ocelárnu se těším.
      Minulou sobotu jsem se zůčastnil (jak bylo avizováno) organizovaného výletu na ostrov Ganghwa, místo kudy kráčela korejská historie, především válečná. Ona totiž ani moc jiná není. Paní průvodkyně, kterou jsme měli s sebou (výlet organizovaný školou, ale realizovaný cestovní kanceláří) mě opravdu dala zabrat, celou cestu něco hučela do mikrofonu a dožadovala se pozornosti, utrpení (ani z okýnka jsem se pořádně nesměl koukat, prej že je to nezdvořilý). Říkala toho tolik, že si nic nepamatuju, jen že někdy v 19(?) století okupovali Koreu francouzi a američani a taky že paní průvodkyně mluví plynně čínsky, japonsky a anglicky (to nám opakovala po každém historickém příspěvku). Obsluha klimatizace se po cestě opravdu snažila, abychom měli co nejkomfortnější cestu, takže na mě pořád foukal ledovej vichr (venku bylo kolem 30°). Čtyři vystoupení do tepla, spocení a vlezení zpět do "lednice" jsem jaksi nerozchodil. Památky jsme cestou dokonce taky nějaký viděli, obranné pevnosti, korejskou variaci na Stonehenge a pár muzeí - zemědělství, teda spíš rýže :) a rákosovejch rohoží (ručně "tkanejch" co se věší na zeď nebo pokládají na zem místo koberce - fakt pěkný kousky tam měli). Taky nám dali do ruky trochu rákosu ať něco sešmodrcháme, moc mi to nešlo, tak mám akorát podložku pod hrnek. Dokonce nám dali i najíst Bibimbap (v překladu míchaná rejže), bylo to dobrý v tom, že si každý vmíchal do misky s rejží co chtěl (v mém případě nakládaný houbičky a hovězí). Cestou zpět si paní průvodkyně vzpomněla, aby náhodou nebylo ticho, že budeme zpívat do mikrofonu v autobuse, prostě ty korejci musej mít fakt všechnu zábavu organizovanou. Přes nezdvořilost jsem se pořád snažil koukat z okýnka a dokonce jsem začal trošku chápat silniční síť v Soulu. Taky jsem náhodou zahlídl Grandhotel Hilton Soul, což mi velmi usnadnilo práci při nedělním hledání.
      V neděli ráno jsem se vydal do německýho kostela hlavně kvůli panu Brenderovi - domluvit s ním datum večeře, na kterou mě pozval - měl jaksi naspěch, ale dopsal mi na vizitku zcela zásadní údaj, že mám nárok na "Dinner for 2 in Buffet Restaurant" a běžel :) Tím mě velmi potěšil, dostanu konečně po dlouhý době rozumný jídlo! Najít hotel nebyl po sobotním výletu žádný větší problém, akorát je trošku daleko od koleje (jel jsem se tam pro jistotu podívat, abych pak v úterý nebloudil po Soulu). Následovala již jenom malá procházka na přilehlé kopečky.

---

Povídání z Japonska je na zvláštní stránce japonskojaponsko.wz.cz.

---

      Minulý týden byl celkem nabitý zkouškami, všichni místní byli pořád zalezlý v knihovně, nebo na kolejní studovně, nevim co tam vidí, nepřijde mi to jako vůbec žádná výhra se snažit učit v místnosti s dalšíma stovkama lidí. Korejci ve zkouškovém nespí, taky podle toho pak vypadají a že by se to nějak pozitivně podepsalo na výsledcích se mi opravdu nezdá, na přednáškách pak dospávají, nic z hodiny nemaj a snaží se to doučit v noci. Holt jiná kultura. Minulý pátek ráno před odjezdem na výlet jsem měl ještě psát písemku, ve čtvrtek v 9 večer mi přišel spolužák říct, že se termín přesunul na 11 ráno, v půl dvanáctý mi jel vlak (a na nádraží to je hodina). Tak mě to celkem dostalo, moc jsem netušil, jak moc bude vadit, když tam nepřijdu (jet pozdějším vlakem nešlo, takhle jsem tipťop stíhal poslední páteční loď do Japonska). Ráno jsem se snažil zastihnout profesora, ale nepodařilo se, napsal jsem mu omluvnej e-mail, nečekal na odpověď a odjel, udělal jsem dobře, po příjezdu zpět jsem se dozvěděl, že zkouška sestávala z větší části z korejsko anglickýho překladu... (a mě jí vůbec dát neplánoval :) A tento týden ve středu, po návratu z Japonska byla poslední pololetní zkouška! Juchů! Taky korejcům částečně otrnulo a dokonce někteří dělají i mimoškolní aktivity, jako například včera mě přemluvili, ať s nimi jedu do Incheonu (letiště). Moc jsem netušil proč a teprve po cestě mi sdělili, že točí jako školní projekt film o Incheonu a že mě potřebují abych zahrál návštěvníka, jak přiletěl a vychází z letíště, atihli jsme 2 scény a pak nás vyhodila ochranka, že se na letišti nesmí točit. Zítra jedu s "International office" na výlet na "Ganghwa Island", kde má být něco na způsob skanzenu, tak se celkem těším, ale beru klobouk, je tu děsný vedro!

---

Ostrov Jebudo, sobotní výlet a nedělní Latern Parade. Náhledy.

      S mírným zpožděním, ale přece! Ano další článek z Jižní Korei právě spatřil svělo světa. Sobotní velmi větrné a dle předpovědi deštivé počasí přímo vybízelo k výletu, jinak bych se musel učit a to se mi opravdu nechtělo. Dohodli jsme se s Honzou, že zajedeme na ostrov Jebudo. Po menších lapáliích s autobusama se nám to dokonce podařilo a kupodivu jsme tam dojeli za odlivu, kdy vystoupí nad hladinu silnice vybetonovaná na dně moře). Podle neověřených informací měla být znovu zaplavená asi o půl třetí odpoledne, což bylo relativně dost času, ostrov není nijak veliký, pár políček s rejží, trochu vinné révy, někde zasazená cibule a brambory, ale hlavně spousta hospod, do kterých poskakující vítači lákají projíždějící motoristy (ale i nás), o Motely zde také není nouze. Na pláži se povaluje spousta škeblí, některé i plné, spousta lidí se je tam snažila sbírat. Na jižním cípu ostrůvku je skála vyčuhující víceméně z moře, šli jsme se na ní podívat až po projití hlavního ostrova a při příchodu jí dělil od ostrova asi třímetrový pruh pláže, než jsme jí obešli a nafotili, tak se pruh pláže jaksi vytratil a trošku jsme brodili. Jelikož celkem hrozilo, že na cestě zpět na pevninu by nás mohlo potkat něco podobného, tak jsme již jen ostřejším pochodem šli k silnici, moře se celkem blížilo, ale chyběl ještě asi půlmetr - pohoda, asi ve čtvrtině nám navíc zastavil autobus, takže žádnej adrenalin se již nekonal. Cestou zpět jsem se ještě stavil na Ajou v menze a musim konstatovat, že jim tam vaří líp. Cestou do Soulu začalo konečně pršet, jak slibovali, ale přesto se mi nechtělo na kolej, bylo moc brzy. Navštívil jsem tedy jakýsi kopeček s parádnim listnantym lesem (včetně přesličky) naprosto luxusní, hlavně jak pršelo, tak jsem si říkal že jsem snad někde v čechách na vandru. Bylo to kousek od mé oblíbené (sic trochu drahé) české hospody ve které jsem zakončil den výbornou sekanou a točeným pivem. Po večeři mě to ještě nedalo a jal jsem se pořádně prozkoumat barák, ve kterém ta hospoda je (kopie Staroměstský radnice). Ve 2.pp vaří pivo a je tam salónek + výčep + pár stolů, v 1.pp je hlavní hospoda kde je navečer celkem narváno, 1.np je vstup a asi i kuchyně (tam jsem nebyl), ve 2.np vinárna (nemají žádný český víno) a skoro nikdo v ní nebyl (dá se tu zřejmě taky jíst) a konečně ve 3.np je naprosto parádní retro kavárno-cukrárna. Asi nejhezčí místo z celýho baráku :), maj tam dokonce i knihovničku s Rumcajsem, Budulínkem a dalšími skvosty, tak jsem si osvěžil jak Rumcajs urazil starostenskou nohu! Určitě sem ještě někdy zavítám na nějakej dortík a dočíst cože to vlastně ta liška s tim budulínkem dělali (nějak jsem to zapomněl). Chtěl jsem jít ještě na ochoz, ale měli zamčeno, tak jsem se dostal alespoň na vedlejší střešní terasu. Na obvykle nepoužívaném (možná tajném :) schodišti je k vidění minivýstavka českých lahváčů, nechybí Lobkowicz ani Svijany a spousta pěkných fotek z Prahy. Největší překvapení mě ale teprve čekalo, funkční tajný východ! To, co z venčí vypadá jako maketa vrátek se dá otevřít. Cestou na metro jsem se stavil na koncertě. Den jak má být.
      V neděli ráno se mi podařilo nestihnout mši v katedrále, tak jsem šel kamsi na německou, německý kněz jezdí jednou za měsíc ze Shanghai a zrovna jsem se trefil :). Po konci mše se šlo hromadně na kafe, někdo přinesl dokonce i dort, paráda. Kdosi se mě zeptal, proč je tam ten dort, jako jestli mám narozeniny, či co. Popravdě jsem odpověděl, že narozeniny mám, ale proč je tam ten dort že netušim. Zdvihlo se pozdvižení, že mám narozeniny a že jsem jim to neřekl (jak taky, když jsem všechny viděl poprvý v životě) a že mi teda alespoň zazpívají :) za chvilku ke mně přišel nějaký pán, podává mi vizitku a prej ať někdy přijdu na oběd/večeři, na vizitce "General Manager Grand Hilton Seoul" :) to mě fakt dostalo! Večer jsem se ještě šel podívat na Latern Parade, průvod světýlek u příležitosti Buddhových narozenin centrem Soulu. Parádní podívaná. Včetně draka, kterýmu šlehal z tlamy oheň, což se mi bohužel nepodařilo moc vyfotit, ostatně všechny fotky jsou dost mizerný, byla tma a poprchávalo.
      Tento týden je celkem ve znamení písemek, úterý mechanika, středa geotechnika, zítra (pátek) pobřežní hydraulika. Asi před týdnem avizoval na příští pondělí jeden profesor písemku (v úterý je státní svátek:), nikomu z korejců ve třídě to nepřišlo divný a vůbec nechápali v čem je jako problém... Podařilo se mi profesora přesvědčit, že to odložíme, že bych jel rád pryč, nakonec souhlasil a včera mě vysloveně potěšil, pondělní hodina se ruší (asi taky někam vyráží:)! Pokud jste dočetli až sem, gratuluju! Příště bude povídání doufám o Japonsku (snad ne o tom jak si nechat ujet rychlík, odjíždí 11:25, ale ráno od 9:30 mám písemku...)

---

Kytky a výhled ze střechy. Náhledy.

      Spolubydlící se připravovali na divadelní představení, rozkvetly keře na kampusu a byla po dešti pěkná viditelnost, tak jsem sem nahrál pár ilustračních fotek. Jinak tento týden jsou pololetní písemky, všichni se pořád učí. Mě se to týká až příští týden, protože všichni vyučující prohlásili, že tenhle týden toho přece máme hrozně moc, tak že budeme psát až týden příští. 5.května je volno, den dětí (je to úterý) tak jeden chytrák profesor vymyslel, že budeme pšát písemku v pondělí... ...ti korejci jsou tak zblblý, že jim to naprosto nepřišlo divný a nějak nechápali v čem je problém. Profesor to nakonec přesunul, ale dalo to trochu práce, tedy HURÁ už se těším na výlet :) ..včera jsem si zabookoval lístek na loď do Japonska, ještě ho zaplatit. Tenhkle víkend se obávám, že nebude žádná velká expudice, asi na mě taky dojde, ach jo!

---

Víkend, výlet do Togyu National park a procházka po Soulu, náhledy.

      V pátek večer po hodině korejštiny, po zjištění že polovina lidí píše v neděli testy, jsem se definitivně rozhodl jet někam na výlet, abych se tady úplně nezbláznil. Vyrazil jsem na KTX, korejská obdoba TGV, vlak na první pohled nic moc, uvnitř skoro stejný jako místní osobák, ale nakonec to vytáhl na 304 km/h, čímž mi udělal nový železniční rychlostní rekord, jede tak rychle ale jen chvilku a je celkem hlučnej (v porovnání s německym ICE), na druhou stranu je levnej, asi 150 km ze Soulu do Taejonu jsme jeli hodinu za cca 300,-Kč. Bohužel po příjezdu do Taejonu (půl desátý večer) už nejel žádnej autobus do hor, tak jsem sednul do MHD, že se nechám odvézt za město, bohužel autobus byl nějakej cirkulující a za hodinu mě vyplivnul za rohem od nádraží :) ..na druhej pokus nebyl čas, tak jsem našel nejbližší les na mapě a za 20 minutek tam byl pěšky. Něco na způsob petřína mixovanýho se hřbitovem, ale spát se tam dalo výborně. V sobotu ráno jsem se přepravil do vesnice Gucheon, kde je jeden nástup na kopec Hyangjeokbong 1614 mnm.(v reálu, na mapě píšou Togyu.. mno co). Pěkná cesta, údolím kolem potůčku, přes klášter s výbornou studánkou a pořád do kopce. Nahoře spousta lidí, protože z druhé strany sem vede lanovka. Kousek od vrcholu je bouda, kde se nechá spát (za nějaký peníz, je tam chatár). Chtěl jsem jít dál, ale hory byly zase zavřený, prostě do konce dubna si tu člověk nazachodí, jelikož bylo celkem brzy (asi 4 odpoledne), tak jsem ještě sesáňkoval po zbytcích sněhu po sjezdovce do údolí a vrátil se autobusem do Soulu. /Malá poznámka k cestování, bledá tvář s batohem na zádech (jako já) tady opravdu není běžným jevem, cestou na autobus mi zastavilo auto na první mávnutí./ V neděli jsem si dal kulturní den, návštěvu Changdeokung Palace, muzea zemědělství (již vím, že rýže je to nejlepší pro naše zdraví, obsahuje VEŠKERÉ tělu potřebné živiny a opravdu se nedá žít bez 3 misek rýže denně). Taky kim-chi chválili. Prošel si znovu Itaewon-v centru ulička se suvenýrama a spoustou cizinců, potěšili mě že mají českou vlajku, tak jsem si jí koupil :) Cestou na kolej jsem to ještě vzal přes pěkněj park, takový kopečky na okraji soulu, spousta lidí a vyfotil se na vrcholku s vlajkou.

---

Středeční výlet, náhledy.

      Dneska je výročí založení SNUT (99 let), tak je volno, všichni korejci spí, to mi přijde škoda, sice prší, ale stejně se dá den určitě využít lépe, než zevlováním na koleji. Na nějaký turistický výlet počasí opravdu není, tak se vydávám na českou ambasádu (mají úřední den), ptám se na české centrum, které mají v plánu vybudovat, chvilku povídáme a mimo jiné se dozvím, že v korei je 89 čechů, z toho 26 studentů a 8 mnichů. Dostanu nějaké prospekty a pokračuji na čínské velvyslanectví, chtěl bych požádat o vízum, ale jak je psáno na internetu, žádosti jsou přijímány pouze přes cestovní kanceláře, hned mě do jedné nějaká paní táhne, ale cena je dvojnásobná, než by měla být, tak se porozhlídnu po jiných. Jako další destinaci jsem si zvolil českou katedru na Hankuk University of foreign studies. Chtěl jsem se na vlastní oči podívat na korejce mluvící česky, opravdu existují, v druhém ročníku, na který jsem se byl podívat na hodině jich studuje asi 20. Zajímavý. Na večer jsem byl nějak předdomluvenej, že se podívám za klukama do Suwonu, mají tam parádní Unescem chráněný opevnění, městem mě provedl nějaký kluk, kterýho jsem potkal v autobuse a později cestou na pivo s Honzou a Ondrou jsme potkali korejce, který žil 9 let v čechách. Parádní výlet, jen trošku deštivo a zima.

---

Galerie velikonoce, zvyky a výlet do Sokčo, náhledy.

      Jelikož jsou korejci velmi pracovitý národ (pracovní týden má 6 dní po 12 až 14 hodinách, alespoň to tvrdí spolubydlící) tak není divu, že státními svátky opravdu nehýří, tudíž na velikonoce nemají ani jeden den volna.
      V sobotu ráno jsem vyrazil na autobusovou zastávku, na které byl sraz jakéhosi vyučujícího angličtiny s jeho studnety (včetně výměnných) na výlet na hory, bohužel šli na kopec, kde jsem již byl, tak jsem se vydal na výlet do Chuncheonu vlakem, že odtamtud pojedu do Soraksan national park, ale navazující autobus jel až za dvě hodiny a navíc parkem projel až k moři a bylo by nutno se jiným autobusem vrátit zpět. Příště se tam snad dostanu. Do Sokčo, přístavního města, odkud jezdí trajekt do Vladivostoku, jsem dorazil totiž až ve tři odpoledne. (cesta ze Soulu mi trvala 6 hodin, přímý autobus to jede za 3 :) Prošel jsem si tedy alespoň město, prozkoumal přístav, podíval se na japonské moře, na sušící se ryby, dovnitř rybárny, kde se kuchalo jako na běžícím páse a večer jsem se ještě vrátil do Soulu. Sokčo je fakt pěkný, hlavně ty hory, musím sem holt znova. V neděli dopoledne jsem sháněl pruty, vlastně ne, celý den jsem sháněl pruty, použitelný (alespoň se tak zdálo z 20ti metrů z mostu) byly na ostrově na řece Han, bohužel bych musel asi tak 200 metrů plavat, nebo skočit, nebyl tam žádnej přístup ani lodička. Prošel jsem asi 3 parky, nic, nakonec jsem se rozhodl k nouzovému řešení, na kampusu je rybníček u rybníčku smuteční vrba, šel jsem k ní v 11 večer, ale ouha, všude spousta lidí piknikuje, líbá se nebo zevluje, tak jsem narval z takový fakt nemocný u strouhy opodál, ale první výsledek stál za prd (foto), tak jsem si v pondělí ráno přivstal na šestou, znovu se vypravil k rybníku, narval pruty a ušmodrchal druhou (jednobarevnou) pomlázku, kterou jsem dokonce i použil (i když to bylo náročný, protože se muselo před každým použitím zdlouhavě vysvětlovat co že to je a hlavně proč provádět-ale 5x se podařilo). Ještě zpět k neděli, odpoledne jsem se chvilku snažil věnovat jiné tvůrčí práci a barvil jsem vajíčka :) ..šlo mi to jak psovi pastva, ale nakonec se podařilo. Jelikož na koleji není žádná kuchyňka, ani se nesmí používat vlastní vařič bylo to trochu komplikované, vařil jsem na střeše :) ..no, střeše, vypadá to tam spíš jako v parčíku, keříky, lavičky, cedulky co kde roste, choděj si tam lidi zakouřit a do toho tam Vépa vaří vajíčka, paráda :) ale taky se povedlo! Nakonec poslední věc co se v neděli vysloveně podařila byla večeře v český hospodě (Castle Praha), kam jsme šli s Honzou z Felu, se spolubydlícíma a pár lidma ze školy. Dal jsme si gulášek, výbornej a pivo, večeře bez chyby (teda až na tu cenu, ale s tim jsem nějak tak počítal). Zkrátka velikonoce se podařily, zítra (středa) máme na univerzitě volno, 99 výročí založení, dneska nám kvůli tomu dali v poledne v menze v polívce vařený CELÝ kuře, byla sranda pozorovat lidi, jak si s tim nevědí rady :)
      Jinak přecijenom asi 30% korejců se hlásí ke křesťanství, takže tuší že jsou nějaký velikonoce a dokonce mají i zvyk, barví vajíčka :) ..ale ne v cibuli, na to koukali jak zjara (obzvláště nechápala paní v potravinách, když jsem přehrabal 2 lísky a vybíral šlupky :(cibule se tu běžně prodává taková oloupaná):.

---

---

Galerie, náhledy sobotní svatba a nedělní výlet do DeMilitarizovanéZóny.

      V sobotu jsem se podruhé podíval na korejskou svatbu, přesvědčil jsem se, že to opravdu berou hopem. Tentokrát byla v kostele, tak to trvalo přecijenom trochu déle než minule, ale stejně, za necelé 2 hodiny je po všem včetně obědu a může se jít domů. Abych ale nepředbíhal, začalo to někdy předminulou středu, kdy se mě jeden z "doktorandů" zeptal, jestli bych neměl zájem se podívat, měl. V sobotu ráno jsme se měli potkat před kolejema, přišel, ale s tím, že ještě musí pro něco do pokoje a ať jdu s ním, mno, co, nakonec z něj vypadlo, že si vůbec neumí uvázat kravatu :), nějak jsem se o to teda pokusil, měl jí hrozně tenkou, tak nebyl výsledek moc oslňující. Cestou jsme se ještě stavili v "krásném kvetoucím parku", který zrovna bohužel procházel rekonstrukcí. Večer jsem chvilku googlil a našel jsem stránky Honzy z ČVUT, FELu, který je na jiné univerzitě hned za Soulem. Po krátké výměně mailů jsem se k němu přidal na výlet do DMZ. Jeli jsme vlakem, ze kterého se na předposlední stanici před hranicí musí vystoupit, zakoupit vstupenka na DMZ prohlídku a projít rámem. Pak se přejede přes most přes řeku, přes několik plotů s ostnatým drátem a člověk je před branou k světlejším zítřkům. Vše je zde proorganizováno, hned rychke po výstupu z vlaku do autobusu, ke 3. tunelu (tunel kterým chtěli údajně severokorejci proběhnout na jih a zaútočit, celkově se našly 4 tunely), výstava, samotný tunel, film se zajímavým závěrem a rychle rychle na vyhlídku na propagandistický město s největší vlajkou na světě, stožár s vlajkou vidět byl, domy splývaly v oparu. Tady jsou fotky stažený z internetu. (Bylo mlžno, a mým foťákem by to nešlo.) Cestou zpátky po přejetí vlakem a obejití rámu jsme se ještě podívali na kolotoč a park co tam byl a na mašinu za hrozně špinavym sklem do kterýho svítilo slunce. Byla trošku postřílená od války, 50 let stála na hranici až si jí jihokorejci odtáhli.

---

Galerie, náhledy z večeře a večírku + pár fotek z kampusu.

      Po středeční přednášce z mechaniky zemin ke mě přišel přednášející, (již) profesor Park, s tím, že dopoledne obhájil profesorskou přednášku a jestli bych měl čas se přidat na večeři. Těžko odmítnout. Korean Chinese Restaurant, kam se jde, je nedaleko školy, tak se mi snad podaří splnit již dříve přislíbenou účast na "uvítacím večírku" s kolegy z jiného předmětu. Poprvé v životě ochutnávám čínské vejce, kupodivu docela dobrý. Ostatně jako všechno co bylo, a že toho bylo. K pití je podáváno v Korei netradiční víno, kucí doktorandí (asi 4 tam byli) neuměli používat vývrtku :), až jim to pan profesor musel ukázat.

      Ještě pár fotek z procházky po olympijském parku galerie, popřípadě náhledy. Pěkný velmi rozlehlý park, docela div, že tu zbyl v centru takový flák volného místa.

---

Icheon v sobotu a Incheon v neděli galerie, nebo náhledy.

      Na pozvání od slečen učitelek, které mi zastavily minulý týden při návratu z Chiaksan National Park, jsem se v sobotu vypravil do Icheonu, "real countryside" jak říkali mí spolubydlící. Ano Icheon má pouze 200 000 obyvatel. Cesta autobusem ze Seoulu (Dong Seoul Bus Terminal, Gangbyeon Station) trvá asi hodinu (metrem od školy k busu taky hodinu), z čehož dobrou polovinu zabere vymotání se přes nejrůznější nadjezdy, podjezdy, mosty a tunely ven z města. Icheon je proslulý keramikou, na předměstí je muzeum (nebyl jsem) a spousta krámků. Odpoledne po výletě jsme se sem vypavili, první obchůdek, do kterýho jsme vlezli ovládala milá paní, která na podlaze šudlala nějaký umělecký prostírání a hned, že si musíme dát čaj nebo kafe, přidala k tomu pár "sladkých brambor" a vesele se usmívala, měla spoustu zboží, ale nějak jsem si nebyl jist, jestli chci nakupovat, po projití ostatních obchůdků jsem se k ní vrátil a koupil hrnek. Zpátky k výletu, v sousedství města je pěkný park se spoustou kvetoucích stromů, říkali jim "Cornelia Flowers" a hlavně tam byl alespoň částečně venkov, bohužel ale spousta lidí. Korejci maj nějak speciálně v oblibě kvetoucí stromy a pořádají festivaly ku příležitosti jejich kvetení, zde se právě konaly přípravy na neděli, kdy tam měl propuknout. Večer jsem pak při čekání v pizzerii na jídlo viděl odtud v televizi záběry. Shrnuto, sobota byla povedená. V neděli jsem si řekl, že bych se mohl podívat k móři. Po návštěvě katedrály a snídani v cukrárně jsem vyrazil přes hlavní nádraží (zeptat se na jízdenku do Japonska) do Incheonu-ano, tam je to letiště, ale zároveň to je město. Bohužel měststké autobusy jsou popsány pouze korejsky, tak mi chvilku trvalo, než jsem nabral správný směr. Inchon má pěkný ostrov, na kterém byla taková obdoba matějské pouti. V centru je čínská čtvrť, se spoustou barevných světýlek. Zpátky jsem již radši neexperimentoval s autobusovou dopravou a jel metrem (příjemné 2 hodiny v podzemí-alespoň jsem si konečně přečetl Lonely Planet Seoul).

---

Víkendový výlet do Chiaksan national park, náhledy, nebo galerie.

      O víkendu jsem se poprvé v Korei vypravil "za město". V pátek odpoledne jsem si sbalil výletový batůžek, zapsal se do knihy na koleji v přízemí, že jedu pryč (to se jako musí) a šel hledat nádraží. Paní za okýnkem dokonce uměla anglicky a pochopila co chci. Po půlhodině čekání jsem nastoupil do luxusního vlaku mugunghwa s výborným jídelním vozem (kam se hrabou český dráhy). Pod horami, ve městě Wonju mi nějaký student ukázal přijíždějící autobus, má jet až k národnímu parku. Na řidiče jsem vytáhl 5000 Wonowku (nic menšího jsem neměl), koukl divně a kroutil hlavou, mno co, holt je tu dráž než v Soulu, vyhrabal jsem 10000 Wonowku, to už se zděsil. Nakonec za mě nějaká hodná paní vhodila do kasičky 1000,- s tím, že to je dobrý. Druhý den nejvyšší vrcholek, pozorování záchranné akce pána s vyvrknutym kotníkem a zklamání ze zákazu chůze po hřebenovce! :( Táhl jsem se sem s batohem zcela zbytečně, zase musím dolů. Znova do města, intermezzo na dálkovo-autobusovém nádraží, kde mi napřed prodali lístek, pak ho vyměnili za jiný, aby mi za chvilku vrátili peníze s tím, že už dneska nic nejede (alespoň mi rozměnili). Podle předpovědi mělo totiž být v neděli hnusně, tak jsem chtěl využít příležitosti (když mě donutili slízt z hor) a jet se podívat do skanzenu (asi 50 km), no co, příště. Ve městě se mi nelíbilo, tak jsem tedy jel městskou dopravou na druhou stranu NP než v pátek, s tím že se v neděli uvidí. Vstup do parku byl zde "střežený" celodenně a hlavně se vstupovalo přes kemp. Noc v něm se nakonec ukázala jako celkem dobrý řešení, pršelo, tak jsem si mohl vlízt pod budku s kohoutkama (přes zimu vypnutejma). Sice trochu zafukovalo, ale lepší než nic. V neděli bylo dost hnusně, ale ráno moc nepršelo, tak jsem udělal kratší výlet a hupky dupky na vlak do soulu, na koleji jsem dokonce stihl večeři a v Meyong Dong jedou snad nonstop. UFF.

---

Po 3 týdnech bydlení na koleji se mi konečně podařilo získat adresu. To jako kdybyste mi někdo chtěl poslat pohled .

Unit 808 Student dormitory hall #3
Seoul National University of Technology
172 Gongneung 2 Dong, Nowon Gu
139-743
Seoul, Korea

---

---

Fotky ze soboty náhledy, nebo galerie Baekundae (836 m.n.m.) - nejvyšší kopec v okolí.

      Minulý týden jsem téměř celý proseděl za monitorem a snažil jsem se zprovoznit novou fotogalerii, jak moc se podařila můžete posoudit sami.Taky jsem chodil normálně na přednášky, občas nesmírně vtipný - například v pátek, dostal jsem test, 2 papíry popsaný korejsky. A tak, už jsem si skoro zvyknul, cvičící prostě anglicky nemluví. Po nákupu 100g taveného sýra za v přepočtu 50 kč už chodím i na snídani do menzy, dneska byly dokonce nudle! Dneska jsem také vylezl na poslední kopec v blízkém okolí kde jsem ještě nebyl, je to nejvyšší bod v "Bukhasan National Park" kupodivu tam ani nebylo tolik lidí co jsem potkal na výletě minulou sobotu, pravda byla trochu zima a foukalo, ale nádhera, sluníčko. Při sestupu jsem narazil na klášter zcela ověšený lucerničkami, prý příprava na buddhovy narozeniny.

---

      Pro zájemce byla právě spuštěna testovací verze nové fotogalerie, budu rád za připomínky na mail ("vepa" na centru). Mělo by být možné znovu načíst jednotlivé fotky, ovládat posouvání šipkami, spustit prezentaci(enter) a taky jí zastavit(delete) a ukončit prohlížení(esc). Také je k vyzkoušení stránka s náhledy.

---

Fotky z neděle, Gyeongbokgung Palace.

      Budík otravuje v osm ráno, ble. Co naplat, od devíti je anglická mše v katedrále, tak vstávám, cestou na metro doběhnu autobus a říkám si, jak to hezky stihnu. Ouha, jedeme jinam, uličky se zužují, domy snižují, to není cesta do centra, přestupuju na jiný autobus a už vidím, že přijdu pozdě, půl hodiny kličkujeme, abych vystoupil na metru, kam bych pěšky došel za 2 minuty. No co, mše v korejštině taky platí. Na poledne jsem domluvený se spolužáky na návštěvu Gyeongbokgung Palace, oni jsou tam už od devíti, jdu je hledat. Palác je celkem rozlehlý, lidí spousta, ale ty správné nevidím. Jdu tedy do National Folk muzea, které s palácem sousedí. Dostávám hlad a nápad podívat se do český hospody, je tu internet, tak hledám kde je, však bližší informaci než "10 minut chůze ze zastávky Hongdae" nenalézám. Nu což, snad to najdu. Cestou k autobusu potkávám McDonalds se speciální polední nabídkou, ach jo, neodolám. Ve stanici Hongdae se snažím zjistit alespoň směr, marně. Po 20 minutách hledání vidím věž staroměstké radnice, hurá, jsem tu! Pivo rychle zhasí žízeň po hamburgeru a těším se až si sem na velikonoce zajdu na jídlo, přecijenom to zde není úplně zadarmo. Večer po příchodu na kolej čtu e-mail s omluvou, že milí kolegové nikam nejdou.

---

Fotky z 1. týdne a ze sobotního výletu.
A speciální video.

      V úterý byla na pořadu dne především večeře na uvítanou, které však předcházela nezbytná zdravotní prohlídka. Tou musí projít všichni ubytovaní na koleji, jelikož nemocnice opravdu miluju, tak jsem se moc těšil, obzvláště na odběr krve (to jsem ještě netušil:), nakonec to ale taky šlo. Odpoledne jsme dostali rozvrh a mohl jsem se vydat vstříc novým poznatkům z pobřežní hydrauliky. Docela jsem se divil, jako člověk suchozemský, co všechno to moře umí (a to byla teprve první přednáška). Hodina anglické konverzace se skotskou (učitelkou) a konečně korejština, alespoň už umím poděkovat. Večeře byla v tradičním korejském stylu, dlouhé stoly na kratičkých nožičkách, ke kterým si místní sednou se zkříženýma nohama. Já si vybral místo u zdi, o kterou se alespoň během neustálého hemžení a přemýšlení kam nacpat nohy dalo opřít. Jídlo však zcela vynahradilo všechny přesezené končetiny, spousta mě neznámé zeleniny (fakt dobrý), vepřový - zmražený a nakrájený na tenoučký plátky, který si každý vzal do hůlek a uvařil v kotlíku uprostřed stolu, postupem času se do tohoto kotlíku přidávaly další a další pochutiny, průběžně se jedly, až vzniknul celkem dobrej vývar část se vypila, do zbytku se dala rýže a cosi a vyvařila všechna voda, tak dobrý rizoto jsem nejedl. Samozřejmě nesmělo chybět kim-chi, ale naštěstí bylo v izolované mističce, že se mu dalo s úspěchem vyhnout. K pití byla servírována voda, popřípadě švestková limonáda. Prostě podařená večeře, po které následovalo neméně podařené posezení u piva a soju. Ať žije intercontinental & international (drinking) cooperation.
      Následující dny už byly převážně studijní, přístavní inženýrství a úvod do mikro-elektro-mechanických systémů byly ještě ty rozumnější předměty (zcela v angličtině), ale poslouchat v korejštině cvičení z programování grafiky mi opravdu moc nešlo. V pátek odpoledne / večer jsme ještě se spoluvýměnnými studenty podnikli výlet do centra do "skanzenu" - všechny staré lidové domy ze seoulu sestěhovali na jedno místo :)alespoň jso pohromadě a nemusí je člověk hledat(: a na městskou věž, kde jsme akorát stihli západ slunce. Po cestě mi přestal fungovat foťák (nefunguje objektiv - u kompaktu celkem zásadní problém), tak se předem omlouvám za kvalitu dalších fotek, jsou z mobilu. (Teď se mi nějakým zázrakem povedlo objektiv oživit, tak uvidím, jak dlouho to vydrží).
      Krásné počasí, hory 5 stanic metrem, sobota. Hádejte co jsem dneska dělal.
Cesta od metra až k bráně do parku je lemovaná spoustou obchůdků s outdoor zbožím a outdoor stravou - rýže, kim-chi, maso v krabičce. Pozvolna se stoupá. Na vršku bylo celkem o zábavu postaráno, vystála se fronta na lano, aby se krok sun krok překonávaly oledovatělé skalky (předevčírem dole pršelo, zde nahoře leží poprašek sněholedu). Paráda. Až na to množství lidí. Cestu dolů jsem zvolil přes buddhistický klášter, kde naopak nebyl skoro nikdo. Nádherný místo. K obědu taveňák (200g za 75 kč) s chlebem. Příště snad beru outdoor rejži.

---

Fotky z nedělního výletu a z pondělní návštěvy centra.

      Neděle, volný den, z okna je vidět parádní kopec který si přímo říká o zdolání. Po nákupu koláčku a lahve vody se vydávám severním směrem, po překonání 4 proudé silnice nacházím první parčík s parádní vyhřívací skálou (něco obdobného jako "Velká skála" v Bohnicích) snídám a mám luxusní výhled na paneláky vykukující ze smogové deky. Stačí již jen 2 x překonat silnici a jeden slum a stojím na úpatí, kam normální koreec dojede autem. Po prvních pár metrech stoupání zjišťuji, že nejsem zdaleka sám, kdo dostal nápad lízt nahoru až je nakonec na vrcholku doslova fronta (jako na "Rysech") pár fotek, trochu SO-JU a rýže s čímsi od pohostinných korejců a mažu dolů, potkávám ještě po cestě pár, který byl v Praze a Českém Krumlově. Večer jdeme se spolubydlícíma na večeři do "Restaurant", takovýho bufáče s grilem na každém stole, kde si každý opéká své vepřové plátky, výborný, trocha SO-JU nesmí chybět, večer začíná, cestou zpět kupujeme pár lahví piva, což se brzy ukáže jako nedostatečné množství a musí me jít pro další dvě, dneska zpětně zjišťujeme, že se na koleji nesmí pít ani pivo....
      Dnešní ráno by bylo v pohodě, pokud bych nenavštívil místní menzu, ve které má každý ubytovaný student nárok na 3 jídla denně zdarma. Vařenou rýži bych ještě byl schopnej přežít, kim-chi už méně a nějaká korejská ingredience tak neskutečnš smrdí, že to málem nedopadlo dobře... Oběd jsme měli společný se všemi výměnnými studenty (slovy pěti)(nepočítám-li 3 Saudské Araby, kteří zde dlouhodobě studují korejštinu) v jiné menze, tentýž smrad co ráno, kim-chi, rýže, neskutečně překořeněný hovězí a nějaký mořský potvory v těstíčku, ty jsem byl schopnej jako jediný pozřít. Odpoledne proběhl zápis do kurzů, zítra, po zdravotní prohlídce by měly začít. Pozdě odpoledne ještě návštěva centra, pěkná lasershow, bohužel jsem jí neuměl moc vyfotit, cesta poprvé korejským metrem a autobusem, relativně levně, jedna cesta 1000 WONů (15 Kč).

---

Fotky z cesty

      Zdravím poprvé ze Seoulu, bydlím, na zcela nové koleji, byl jsem snad první kdo vstoupil do tohodle pokoje, nepočítám-li 3 korejce, kteří ho se mnou obývají. Je tu "ložnice" - 2 palandy v malém pokoji a "obytná místnost" - 4 stoly. Pěkný, docela. Hlavně fakt úplně nový.
Víc toho teď asi nenapíšu, jdu si koupit ramínko na oblek a šampón na vlasy.